Janina

2012-02-22T20:20:00.001+01:00

Nemoc trvá a trvá. Dnes jsem byla na krátké procházce a jinak pořád odpočívám, beru antibiotika a doufám, že to brzy úplně přejde. V pondělí jsem absolvovala dopolední maraton ORL-RTG-znovu ORL, vyfasovala jsem krabičky s práškama, sirupem atd. a hurá, léčit se. Dnes už mi bylo líp, dokonce jsem si udělala po neskutečné době kávu a nenápadně jsem začala uklízet(zatím ale opravdu nenápadně teda:-)

Krom toho, že jsem nemocná, mám nový kabát. Bála jsem se, že mi bude hodně maličký, ale díky několika nemocem za sebou, jsem ho oblékla bez problémů(teda až na to, že jsem musela mít hodně zabalený krk).

Únor je prostě už několik let prokletý. Vždycky jsem nemocná...

2012-02-15T17:14:00.000+01:00

Fotky z páteční procházky. Byla to nádhera, jen tak se klouzat s kočárkem po ledě. Chybí sice brusle, ale to se do příště snad doladí. Naprosto mě to nadchlo. Mnohem méně jsem ale nadšená z toho, že od víkendu se biju s jakousi podivnou chřipkou, což je opravdu nepraktické, zvlášť s Mládětem. Za tu dobu jsem byla venku jen jednou a když se tak dívám ven...dnes mi to snad ani nevadí. Začínám se těšit, až přijde jaro!:-)

Na fotkách to zrovna není moc vidět, ale Kryštof má čepičku od tety Lindt :-))

cupcakes

2012-02-05T17:06:00.000+01:00

Protože dnes, 5.února je světový den Nutelly(jak jsem se před časem dočetla na stránkách chez lucie:-)), pekla jsem Nutella cupcakes...

Těsto na cca 14 cupcakes:
125g změklého másla
100g medu
1 lžíce mleté kávy
2 lžíce mléka
4 lžíce Nutelly
2 velká vejce
200g hladké mouky
1 lžička jedlé sody
špetka soli

Krém:
250g Philadelphia (pokojové teploty)
35g změklého másla
65g moučkového cukru
4 lžíce Nutelly

Troubu si předehřejeme na 180°C.
Máslo s medem vyšleháme mixérem do pěny. Přidáme kávu, mléko a Nutellu a promícháme. Po jednom přidáváme vejce, zamícháme a poté i prosátou mouku se sodou a solí. Mícháme dohladka.
Hmotu rozdělíme do připravené formy a pečeme 20 minut.
Připravíme krém. Mixérem vyšleháme sýr s máslem&prosátý cukr a potom i Nutellu (pokud chceme cupcakes black&white, tak Nutelly přidáme jen poloviční množství do poloviny krému). Krém dáme vychladit a pomocí cukrářského sáčku zdobíme vychladlé cupcakes.
Krémy jsou zkusila oba. Jako vítězný ovšem vyšel tmavý. Samotný bez Nutelly byl "nic moc" špatně se s ním zdobilo, nebyl vůbec tak hladký a vláčný, jak jsem čekala...

2012-02-04T21:32:00.000+01:00

Nestála jsem na lyžích asi šest let. Letos se to zlomilo(i když se mi ze začátku moc nechtělo). Bylo to dobré a mrazivé odpoledne. Zjistila jsem, že jsem to všechno ještě úplně nezapomněla a vůbec...pěkný den to byl. Příští rok Mládě dostane lyže a pofrčí na nějaký menší kopeček...Lyžování zdar:-))

(fotky jsou z mobilu...:-)

2012-01-31T14:32:00.001+01:00

Těšíme se na jaro a hrajeme tematické hry. Ta dnešní se jmenuje "malý mafián":-))))

Přejeme pěkný poslední leden...

2012-01-30T18:26:00.000+01:00

Z víkendu na jihu, už mi to všechno chybělo :-)

Sestry...(šly jsme se podívat na boty a nic jsme si nekoupily, což mi u nás dvou přijde vážně divné:-))

Pauza na kafe a dorty...

Procházky uličkami Tábora

Upír Marvin:-))) Prý obyčejný kocour! To určitě:-))

Bráška si vymodelovat prasátka, dle mého vzoru(hmota bohužel definitivně zatvrdla).

Opravdu je to dávno, co jsem měla naposledy Stellu!:-)

Cesta domů...vypadá to, že ovečku si pro sebe definitivně ukradl Kryštof...

Jablkový koláč

2012-01-20T22:34:00.001+01:00

Zimní dny sobě(a snad i ostatním:-) zpříjemňuji pečením. Dnes je to "apple pie" a já se už nemůžu dočkat zítřejší snídaně. Přeji pěkný páteční večer.

Těsto
390 g polohrubé mouky
1 lžička soli
2 lžíce cukru
155 g másla
7 lžic ledové vody

Náplň
6 větších jablek
125 g cukru
1/2 lžičky skořice
1 lžíce citronové šťávy
2 lžíce másla
1/4 lžičky muškátového oříšku

Na potření
1 žloutek
1 lžíce šlehačky

Smíchejte mouku, cukr a sůl, přidejte máslo, promněte, až se vytvoří žmolečky. Postupně přidávejte vodu a vypracujte těsto. Rozdělte těsto na dva stejné díly, zabalte do potravinové folie a dejte do lednice odležet cca 20 minut. Mezitím si připravte jablečnou směs. Poté vyválejte placku a vložte do kulaté formy.Na to navršte nastrouhaná jablka, poklaďte kousku másla a přikryjte plackou z druhé poloviny těsta. V misce smíchejte žloutek se šlehačkou a potřete tím vrch koláče a několikrát nařízněte, aby měla pára kudy utíkat. Pečte při 200°C 25 minut a poté snižte teplotu na 170°C a pečte dál, než jsou jablka měkká.

2012-01-15T22:52:00.000+01:00

Pár fotek z výletu do Kutné Hory. Kryštof to téměř celé prospal. Až na kavárnu, kde se zmocnil blond panenky(bohužel bez fotky). Z Kavárny na Kozím plácku jsme byli lehce rozčarováni(já tedy určitě), protože nešlo o klasické espresso atd. ale museli jsme si vybrat druh kávy, způsob přípravy, čemuž-přiznávám se-nerozumím tak důkladně, abych si mohla sama s klidem vybrat, chtěla jsem prostě ristreto-nic víc(ale to už je samozřejmě můj problém:-). Lehce mě znervózňoval i ten styl "čajovna"(všude keramika, sáčky se sypaným čímsi atd.). Kávu jsme si dali, Hořickou trubičku s čokoládou a šlehačkou a já navíc lisovanou višeň(výborné!). Kočárek se vešel v pořádku, Kryštof si měl kde hrát, krbová kamna hřála....takže jsem ráda zvládla kávu z keramických hrnečků a vydali jsme se na procházku:-)

Jedna nostalgická. Já s mužem 9.srpna 2009 a na stejném místě 14.ledna 2012 :-)

2012-01-14T11:25:00.000+01:00

Kryštof dostal od Vandy sobí obleček:-) Vyzkoušeli jsme a docela se mu zamlouvá. S oblečkem si začal opravdu hrát na zvířátko, protože zalezl pod stůl, když jsem chtěla za ním tak vrčel, prskal a nechtěl mě pustit :-)))) Nechal se uplatit rohlíkem, pak jsem mohla do jeho nového domečku!

Další oblíbená kniha. Denně jí minimálně pětkrát čteme a prohlížíme, text umím skoro nazpaměť(ale vůbec mi to nevadí :-))

Poslední dny byly náročné. Jediné co mě dokázalo nějak trochu nakopnout byla čokoláda...a marcipánu nemůžu odolat téměř nikdy...

2012-01-10T13:27:00.000+01:00

Včera se můj muž rozhodl, že si půjdu vybrat něco z lednových slev. Měla jsem náladu "nic moc" a ani se mi nechtělo. Ale šli jsme.

Neměla jsem v úmyslu utrácet moc peněz a to jsem taky dodržela!(kupodivu)

Muž se mnou nechtěl chodit všude po obchodech, takže si sedl s Kryštofem do kavárny, já si šla po obchodech, navštívila kavárnu, dostala jsem muffin a kávu a jelo se dál:-)) Na mojí unavenou a trochu naštvanou dušičku-ideální a myslím, že to muž tušil.

Kryštof si ve většině obchodů nahlas zpíval. Naprosto neodolatelně:-))))

Můj nákup. Dvoje boty, podprsenka, černá skládaná sukně, klobouk, baret a od muže jsem dostala Moleskine diář. Můj první v životě, tak jsem na něj teda zvědavá :-)

2012-01-09T11:46:00.001+01:00

Mládě a zuby. Zvýšená teplota, několik dnů bez procházek, odpočinek doma. Nejhorší(snad) máme za sebou, Kryštofovi zůstávají jen lehce nateklé dásně. Poslední týden byl opravdu jeden z nejnáročnějších, ale zvládli jsme všichni!

Letošní lednové nákupy se mě zatím moc netýkají, vyklidila jsem si alespoň část šatníku a našla jsem spousty zapomenutých kousků. To je skoro stejná radost, jako nákupy ve slevách:-)))

Kryštof dostal k Vánocům houpacího koně. Jejich přátelství však zatím není úplně vřelé, na ježdění to není. Takže chodíme koníka jen hladit po čumáku(a dáváme mu fiktivní cukr-dřevěnou kostičku:-). Něco mi ale říká, že časem to bude lepší:-))

Vymyslela jsem si, jak by měla vypadat šatna. A tahle lampa je jedna z věcí, které bych tam ráda viděla:-) Nemůžu si pomoct, zamilovala jsem se do ní na první pohled!

2012-01-03T22:01:00.001+01:00

Někdy je náročné vylézt z peřin (zvlášť když jsou s kočičkama:-)

Pauza s knihou a kouskem uloupeného rohlíku:-)

Další z fotek Mláděte, které usíná opravdu kdekoliv

Talíř s úplně posledním cukrovím...

Vítám vás v roce 2012:-))

2011-12-31T18:26:00.000+01:00

Poslední letošní příspěvek...
V roce 2012 přeji jen to dobré a co nejvíc zdraví!:-)

2011-12-30T11:15:00.000+01:00

Mládě "telefonuje"...tedy....krade telefony a dělá do nich halooooo :-) Ještě se mu naštěstí nepodařilo nikam dovolat, ale je na něj opravdu komický pohled.

To, že se snaží nabourat mi do FB případně plurku je věc stará(ale pořád ho to náramně baví).

Moje malé zlato:-))

Future Rock´n´roll star!!:-)

vafle

2011-12-29T22:14:00.002+01:00

Protože nám Ježíšek zanechal pod stromečkem vaflovač, bylo jen otázkou času, kdy domácí vafle vyzkoušíme. Dnešní zkouška dopadla na jedničku-jsou opravdu výborné, myslím, že je teď budu večeřet často. V kombinaci s domácí marmeládou, ovocem a šlehačkou...nejlepší!:-))

Potřebujete:

220 g polohrubé mouky

1 sáček prášku do pečiva

2 lžičky krupicového cukru

špetka soli

300 ml mléka

2 velká vejce

2 lžíce rozpuštěného másla

Mouku, prášek do pečiva, cukr a sůl smíchejte. V mléce rozšlehejte vejce a máslo, vlijte k mouce, zpracujte těsto. Nechte 20 minut odležet a vaflujte:-)

výletní

2011-12-29T11:50:00.001+01:00

Jeden den v pyžamu úplně stačil, proto jsme se vydali s Mládětem na první výlet vlakem. A byla z toho nakonec moc pěkná procházka po Poděbradech. Mládě cestu zvládlo výborně-prohlížel vystavené mapy v rámečku(procházku naopak komplet prospal). Moc pěkný den:-)

2011-12-28T23:17:00.000+01:00

Ve dnech 25-26. prosince, tedy ve dnech, kdy ostatní většinou leží u televize, koukají na pohádky a cpou se cukrovím, jsme se vydali na opravdu dlouhou cestu. Během dvou dnů jsme absolvovali 5 návštěv, rozbalování dárků, jídla&dalších radovánek a projeli jsme neskutečnou trasu přes půl republiky. Nymburk-Obděnice-Tábor-Drhovice u Tábora-Mladá Boleslav-Liberec-Nymburk. Ufff...je poněkud náročné, mít velkou rodinu:-))
(a den poté jsem byla tak unavená, že jsem se ani neráčila převléct z pyžama, naložila si pořádný talíř cukroví, akorát jsem už nechytla moc pohádek).
Fotek není mnoho(prakticky žádné), takže přikládám jen pár snímků.

Sebe a svou sestru, jak se vyhříváme(a vykecáváme:-) hezky vánočně:-)))

Sestru pózující s novou kabelkou:-))))

Chlapečky, hrající na dětské klávesy:-)

Vánoční

2011-12-27T20:27:00.000+01:00

bez dalších slov:-)

2011-12-24T00:16:00.002+01:00

Po dnešní procházce...legrace musí být prostě pořád :-))
Krásný Štědrý den a všechny následující!

pečení je radost

2011-12-22T14:23:00.000+01:00

a taky mě v poslední době dost uklidňuje. Letos tedy takhle. Šlo to celkem hladce, Kryštof většinu času ochotně pomáhal(ujídal piškoty) a já jsem měla dost prostoru i energie zvládnout něco upéct:-)

Až jsem tím svým pečením zabarikádovala schody:-)))

2011-12-21T11:32:00.000+01:00

Máme se prostě...moc hezky. Připravujeme se na Vánoce a nějak zvláštně všechno v klidu stíháme:-))

2011-12-15T23:00:00.001+01:00

Včera přijela na návštěvu Vanda a udělaly jsme si den s Mládětem:-) Už den před příjezdem mi psala, že mi něco přiveze, ale že je to překvapení. To ještě netušila, že i na ní tady něco čeká:-)))

Přivezla dort...a byl opravdu moc dobrý!

Ještě jsme ho snídaly ráno s kávou...

Tohle už je z akce "kýčovitá veverka". Ale není to jen tak obyčejná veverka, ale speciální-na větvi a dá se pověsit na zeď. Pro někoho, kdo tyhle zvířátka sbírá...nemohla jsem jí v tom obchodě nechat! Na fotce teda vypadá, že je Vanda lehce vyděšená, ale myslím, že spíš byla překvapená, nic kýčovitého nečekala(po dobu našeho bydlení, jsem všechny podobné věci drsně odmítala:-))

Odpolední zázvorový čaj(někdo víno). Fotka je rozmazaná, ale nějak se mi líbí ta patka co Vanda má.

Něco tajnýho sledujou společně na zemi:-)))

Jeden z dárků, které Kryštof dostal k narozeninám. Jsem naprosto nadšená, protože jsem fanda retro hraček:-) Kočička je teď nejlepší kamarád, než šel spát, škrábal jí za ouškama:-)) (další dvě retro hračky už jsou v koupelně:-)

Moje malé, zvědavé Mládě..

Pořídila jsem si, úplnou náhodou, tohle psaníčko..(je o maličko větší, takže nevím, jestli se opravdu v tomhle případě dá říkat psaníčko). Uvidím, jestli mu najdu nějaké využití. Zatím se mi ale líbí:-)

2011-12-12T23:23:00.000+01:00

Od dnešního dne peču cukroví, z čehož je Mládě nadšené a já vlastně po dlouhých letech taky:-) Začali jsme hezky pozvolna...

Na půdě jsem si všimla starých formiček a vykrajovátek, které mi muž ochotně přinesl dolů, já je všechny vyčistila a našla jsem naprosto neuvěřitelné kousky. Když jsem byla malá, půjčovali si rodiče od babičky podobné..zvláštní pocit.

Našla jsem ptáčky, petrklíč, a další jarní motivy. Tak asi začnu něco péct i na velikonoce, vážně se mi moc líbí:-)

Tahle fotka je sice dost rozmazaná, ale radost dítka z pečení je jasná:-) Má celý nos od mouky!

Po pečení odpočinek na procházce&kávě..

Mládě mlsně pozoruje muže s kávou. Je náš:-D

Všechno tohle je neuvěřitelná dřina, někdy se zadaří i spánek u jídla:-))

Ráno

2011-12-09T09:22:00.000+01:00

Takhle to vypadá, když se nám nechce vstávat, zůstáváme v posteli o něco déle než obvykle a děláme blbosti. Všem přejeme dobré ráno:-)

2011-12-08T20:18:00.000+01:00

V posledních dnech jsem lehce vyhubla. Nevím přesně, čím by to mohlo být, ale doufám, že dál už to zacházet nebude, bojím se, že pak budu vypadat jako lízátko(velká hlavička a místo těla špejlička) a to se mi úplně nechce...Snad to je jen nějaký předvánoční, nebo nevím jaký stres a brzy se to vrátí do normálu.

Díky menší velikosti jsem na sebe znovu po delší době oblékla pouzdrové šaty Topshop. Mám je moc ráda, jsou pohodlné, jen vzadu mají trochu větší rozparek, budu ho muset zmenšit. Za mnou je autentický nepořádek. Prázdná krabice na hračky a hračky všude kolem. Větší smysl uklidit tohle všechno má skutečně až tehdy, když Mládě bezpečně spí ve své postýlce:-) Odpočívám...

Dnes jsem poprvé dělala domácí paštiku. Měla jsem mírné obavy, ale nakonec to šlo hladce a je výborná, mohu jen doporučit! Focení proběhlo, až po mírném ujídání, takže je to takové autentické :-)))

A až opravdu Mládě bezpečně usne, tak máme na programu poslední díl opravdu hororového dánského seriálu. Bojím se rovnou už od úvodní znělky....Nemocnice, kde jezdí prázdné houkající sanitky a další divné věci...pro dlouhé večery ideální. Já se dívám jen když je můj muž doma, protože jít se pak projít po prázdném domě je opravdu strašidelné(a mě vyleká každý "podezřelý" zvuk).

2011-12-06T14:15:00.002+01:00

S adventním věncem na stůl to v závěru dopadlo tak, jak jsem nečekala...udělala jsem z jehličí a asi poprvé se mi to celkem zamlouvá. Neumím ovšem používat všechny ty lesklé minidárečky, plastové zvonečky a obrovské sametové mašle, takže to řeším zase svým sušeným ovocem. Krásně to takhle dohromady voní!

Včerejší pauza po uklízení šatny a ložnice a zároveň menší svačinka před návštěvou divadla, na které jsme šli s mužem:-) Mandlové muffiny s čokoládou musíme péct častěji. I když teď to vidím spíš na první várku nějakého vánočního cukroví...

Bez brýlí si připadám divně. Jako kdybych to ani nebyla já. Odložila jsem je po roce a i když je to vlastně neuvěřitelná úleva, nemít brýle, cítím se vždycky, jako kdybych byla nahá a nemůžu si pomoct. Pod brýle se vlastně občas ani nemaluju, spoléhám na to, že se všechno tak nějak schová :-))

Pozdrav od Mláděte. Je s ním čím dál větší legrace a myslím, že ještě dlouho bude:-)

Posíláme medvídky na tajné, dobrodružné výpravy balónem....:-))

Rozsvěcení stromečku

2011-12-02T20:07:00.001+01:00

Tak už i u nás je rozsvícen stromeček. Jsem z toho trochu překvapená, ačkoliv jsem sama nevěděla, co přesně od takové slávy čekat. Na podobné akce totiž moc často nechodím, ale letos jsem pod návalem jakési dojemné vánoční atmosféry rozhodla, že tedy půjdeme a uvidíme. No...Viděli jsme!

Začátek byl ohlášen na půl pátou. Přišli jsme téměř přesně. Náměstí bylo z větší části zaplněno lidmi, stánky s blikajícíma rohama(uznávám že představa Kryštofa v kočáru s rohama mě poměrně bavila), klobásy a neuvěřitelně strašně moc dlouhá fronta na svařené víno. Přicházelo k nám procesí andělů na chůdách. Byli sice v bílém, ale stejně mi připomínali spíše než krásné andílky, postavu z filmu Mothman(Proroctví z temnot). Ještě než jsem stihla říct nahlas, že bychom snad měli jít, protože by z toho Mládě mohlo mít trauma, začaly okolo cizí děti kňourat, že se bojí.

Následovalo dlouhé, opravdu hodně dlouhé představení, kterému nebylo rozumět ani přes mikrofon. Slova, která jsem pochytila bylo asi stokrát "aleluja" a něco o tom, že náš pán nás celý rok sleduje...dejme tomu. Byla nám zima. Lidi z prvních řad, kteří tam čekali na obří kulturní zážitek, odcházeli, najednou už nebylo tak narváno, jak se zdálo na začátku. Pořád jsem si říkala, že když už tady čekáme tak dlouho, tak už to do toho rozsvícení zvládneme. Několikrát jsem zoufale muži pošeptala, jestli už to sakra nechtějí podpálit(nějak mám pocit, že stromky se zapalují, nikoli rozsvěcí:-)))

A pak....pak začali obří andělé odpočítávat. Pouliční osvětlení zhaslo...8,7,6,5,4,3,2,1.....TAKOVEJ OBROVSKEJ OŠKLIVEJ MODREJ LESKLEJ KÝČ, něco co se nosilo, ještě snad když jsem Vánoce slavila s rodičema(oběma-a to je sakra dávno)...jedno velké ach jo! Chtěla bych vidět experta, co to vybíral, protože je to opravdu....nečekaně šílené. Dodám asi i fotku, v tom šoku jsem nedokázala nic víc než propuknout v dlouhý smích a odejít. Celé náměstí áchalo nad tou krásou. Muž to nekomentoval. Na rozsvěcení taky nechodí, ale přeci jen to tak nějak víc čekal.

Já doufám, že jednou bude vypsána soutěž o novou podobu stromečku....přihlásila bych se!

Co se stalo s obříma andělama netuším, odletěli asi strašit další děti, ale ještě nějaký čas budou mojí noční můrou...

2011-12-02T11:55:00.001+01:00

Mládě začalo samostatně snídat i večeřet. Není to tak dlouho, co jsme mu museli při pití asistovat, držet lahvičku. Dneska už nechce. Ráno dostane mlíčko(které mu připraví muž, protože vstávají úplně stejně:-)sám ho vypije a já mám zase o trochu víc času(většinou to využívám k pozvolnému probouzení, takže mě opouští budíček leknutím, kdy se začne dožadovat pozornosti hned hned a hned...)

Svačina občas probíhá dost netradičně:-)) Buď si bere s sebou medvídka, lžíci na saláty a nebo si třeba navleče čepici, kterou na ven samozřejmě nechce ani vidět, křičí, vzteká se a v kočáru si jí ihned sundává. K jídlu mu evidentně vůbec nevadí :-)

Kryštof dostal k narozeninám od prababičky autíčko a pořád s ním machruje. Zatím je ve fázi občasného popojíždění, ale mnohem raději se nechává vozit. Myslím, že je to lenoch a ve skutečnosti by to krásně zvládl sám. Ale proč nevyužít rodiče?:-)

Vaření s maminkou...doprovázené bušením dvou vařeček do jídelní stoličky. Proč ne...Sítko je nástroj doprovodný, Mládě si ho většinou dá před pusu a prská, vydává různé zvuky, směje se tomu a následně zase začne s "paličkama" :-)) Zvykla jsem si a vlastně už mě při vaření/pečení nic nerozhází. Občas ale asistuje jen tak, baví ho dívat se co přesně děláme, často mě odstrkuje, aby viděl co se děje na lince:-)

V úterý jsme se byli podívat na stromeček, dali jsme si hezkou vánoční procházku, svařák, nakoukla jsem jen oknem do Dětské dílny(příští rok vyzkoušíme) a pak jsme se šli podívat na zvířátka. Nejšťastnější z poníka, oslíka, oveček a kůzlátek jsem byla samozřejmě já, Kryštofa bral mnohem víc svítící strom:-) Jako bonus se nový fusak opravdu osvědčil..

Novinka je i to, že letos jsem poprvé dělala do společné domácnosti věnec na dveře. Úplně poprvé na dveře domu...a poprvé se bojím, že mi ho strhnou a sežerou psi...Jehličí jsem zvažovala, ale nakonec vynechala, protože to nějak s ním neumím udělat tak, aby se mi to s ním líbilo. A mít věnec jen proto, že všichni kolem mají taky s jehličím se mi nechtělo ani trochu, tak jsem si to udělala po svém(jako vždycky:-)

Čištění zoubků započalo. Zatím není problém, akorát Kryštof má pocit, že když si zuby čístím já svým kartáčkem, tak mi ho může vzít a čistit si s ním taky:-))) Jinak to jde, nechala jsem ho, ať si kartáček sám chytne a vyzkouší to a pak si nechal všechny čtyři tesáky vyčistit...Doufám, že takhle v klidu to půjde i nadále a nebude na mě prskat.

narozeninová oslava

2011-11-28T14:43:00.000+01:00

Něco málo fotek z narozenin(a příprav).

Ne všechny jsou takové, jaké jsem si přála, zachycen je jen Kryštůfkův dětský dortík(ve skutečnosti byl ještě jeden pro ostatní)a vůbec...můžeme být rádi, že máme alespoň něco :-)

Oslava byla fajn. Kryštof dostal spousty moc pěkných dárků. Dnes vyzkoušíme dárek největší - zimní fusak(konečně budu spát spánkem klidné matky, doteď jsme totiž měli jen tlustou deku a nánožník:-)) Mimo to i hračky od kterých se moc nechce hnout. Chlapeček to s námi vydržel do půl sedmé a pak mi usnul na rameni, zatímco jsem ho odnášela do postýlky(v noci pak říkal ze spaní pořád dokola "tataaa tataaa")

První narozeniny...pořád tomu nemůžu věřit:-)

2011-11-22T11:26:00.001+01:00

Kryštof má dnes své první narozeniny. Měla jsem pořád pocit, že vypadá stejně, ale když jsem vybírala fotky z jeho prvních měsíců do současnosti, nemohla jsem tomu uvěřit...
Tak všechno nejlepší chlapečku :-)

sami doma

2011-11-21T22:30:00.000+01:00

Kryštofa jsme ve středu odpoledne odvezli na podzimní prázdniny. Na jihu zůstal se ségrou a jejím přítelem do neděle a jsem přesvědčená o tom, že si to opravdu užil:-) Fotky jsou(až na tu poslední)dokumentací toho, co jsme dělali sami doma. Máme novou jídelnu a já mám dobrý pocit. Mimo to jsem stihla ještě předělat jednu koupelnu, vyklidit neuvěřitelně moc věcí ze schodů na půdu, najít a zachránit staré divadelní kukátko, jít se podívat na dva koncerty, skvělou večeři a oběd s mužem a jednu opravdu krásnou sobotní snídani.

Cestou domů jsme si dali zastávku u Vandy v práci, že si jako dáme kafe.
Vzhledem k rozbitému kávovaru jsme si ho museli dát jinde, ale vyfasovali jsme nejlepší malinové makronky s sebou:-)

Před malováním....

....po malování

Nejlepší snídaně-základ dne:-))

První drink :-))

Hovězí líčka na víně s bramborovo hráškovým pyré. Bylo to výborné!!

Koncert kamarádčiny kapely. V pořadí ten druhý. Na prvním jsem nefotila. Naštěstí!

Můj muž...2x :-)))

Chtěla jsem vyfotit svůj poslední nákup, ale nešlo to jinak, než s malým vetřelce :-)))

2011-11-11T20:02:00.000+01:00

S podzimem výrazně ubylo času. No dobrá...Možná, že to není úplně podzimem, ale tím, že Mládě vyrostlo, rozhodlo se, že už ho nebaví jen sedět a dělat na nás oči. Přišlo na řadu postupné vstávání. Po pár nevydařených(a velmi navztekaných)pokusech, se zadařilo a během chvilky nebyl problém vstát u židle, gauče...:-)
Přibylo mnohem víc naštavných kníkání, když nedosáhne, kam si zamane nebo spadne zpátky na zadek. Jedno takové padnutí provázelo i zakousnutí se, do mé ruky. Děti jsou radost:-)))
Najednou mi přijde, že nevím, co jsem dřív dělala s volným časem. Snažím se všechno nějak poskládat dohromady, ale ne vždycky to vyjde.
Oblíbená hra je předávání si čehokoli. Kryštof si něco ukořistí a pak ze sebe vyloudí něco jako "na!" a tu věci mi podá. Hned ale vyžaduje, aby mu byla navrácena. Nedělá mu problém podělit se(sám od sebe)o rohlík.
Stále bubnuje, tahle radost ho drží už dost dlouho...
Baví ho koukat se, jak se vaří oběd/večeře. Občas se při vaření motá v nohách a dělá pejska(skákal mi na nohy a opakoval něco jako "haf haf haf "). Přijde mi, že se strašně rychle vyloupl z toho maličkýho chlapečka, kterej pořád spal, v maličkou tvrdohlavou osobnost.

A jinak ještě...dnes ráno, vařila jsem bramboračku, Kryštof mi "pomáhal" a najednou někdo klepe na okno a
tam je můj muž. Přinesl mi flanelové pyžámko o kterém jsem jen tak mimochodem, prohlásila, že se mi moc líbí a hodilo by se. Najednou jsem ho měla. Byla jsem hrozně překvapená, ale hrozně mě to potěšilo. Mám pocit, že tyhle nečekané dárky jsou lepší, než všechny ty povinně vybrané "aby něco bylo". Tohle je to, co doopravdy potěší(tedy v mém případě).
Dnes jsem zjistila, že se začínám opravdu těšit na Vánoce(po několika letech).

Je třeba do křesílka nacpat i medvídka:-)

spíž

2011-11-06T18:52:00.003+01:00

Na spíž jsem se chystala(odhodlávala) poměrně dlouhou dobu. Nakonec ale moje touha po vlastní spíži vyhrála a já jsem se pustila do práce. Část věcí vyházel muž a zbytek byl na mě. Hodně věcí nás opustilo,
ale mám z toho krásný pocit. Za jeden se podařilo vyklidit, vyházet, položit podlahu.
Ráno jsem se hned byla podívat, jestli se mi to nezdálo...a ono nezdálo můžu zabydlovat:-)

před

po zákroku:-)

2011-10-30T19:13:00.005+01:00

Když jsem si vybrala tuhle kombinaci oblečení, otočila jsem se na ségru a zeptala jsem se

"a nebudu v tom vypadat jako...úča?" Sestra se na mě podívala s vyděšeným výrazem a řekla, že s tím mi fakt nemůže pomoct. Ségra je učitelka ve školce:-)))

Nakonec mi to bylo stejně jedno a těším se, až si tohle na sebe obleču. Jen nevím, kdy se mi poštěstí. Jako jediná jsem ještě nemocná a nějak se z toho nemůžu vyhrabat. To nejhorší je za mnou, ale i tak, si ještě pořád "užívám" žluté ponorky a polehávání doma.

Alespoň jsem si naplánovala oslavu prvních narozenin mláděte, co všechno upeču a připravím. Pečení je radost a já ho mám moc ráda:-) Je mi jasné, že Mláděti to bude jedno, ale já budu mít dobrý pocit, že upeču několik hezkých (a dobrých) věcí.

Jdu si dát další čaj a přeji pěkný nedělní večer:-)

2011-10-26T10:36:00.000+02:00

Jsme nemocní. Já, Mládě i muž. Ten nejmladší z nás to kupodivu zvládá nejlíp a i přes nemoc má tolik energie, že se nestačím divit. Jako jediný z nás by měl opravdu ležet a odpočívat, ale místo toho hraje na tátovo kytary:-) Snad bude brzy líp...

2011-10-25T16:43:00.000+02:00

z víkendu...

o srazu...

2011-10-24T12:46:00.001+02:00

Třídní sraz se základkou, probíhal překvapivě dobře...Čekala jsem nějakou katastrofu, pološílené chronické matky a tak, ale sešla se vlastně úplně jiná parta lidí, ta druhá(a menší část), kterou jsem tam vůbec nečekala.
Matky jsme tam byly jen dvě a obě poměrně netypické. S některými jsem se neviděla deset let, někteří hlásili jak přijdou a pak nic, někteří přišli s růžovou barvou na vlasech, jiní s přítelem, seděli v koutku a špitali si....
Z těch lidí, kteří tam seděli u stolu mám vlastně celkem dobrý pocit, ale jak už to tak bývá, mluvilo se také o těch, kteří tam nebyli. A to mi přišlo jako hodně smutné příběhy. Jen namátkou z holčiny, která seděla přede mnou v lavici a byla vždy premiantka s vyznamenáním, je vyžilá návštěvnice psychiatrie se žloutenkou, kluk, co mi byl sympatický se profetoval ke krádežím, jedna z mála spolužaček, se kterou jsem se vídala i na střední, je nezaměstnaná a zahrabaná v Horní Dolní s jakýmsi postarším pánem(nemám nic proti postarším pánům, ale...tak je mi to líto trochu).
Přišla jsem v pořadí jako čtvrtá a podstoupila jsem neuvěřitelnou palbu otázek(jak se mám co dělám kde bydlím), ale poslechla jsem si i dost pochval, protože jsem se od základní školy dost změnila:-))
A prý po porodu vypadám dobře(tyhle věci prostě potěší:-)
Jsem ráda, že krom mamin, je v naší bývalé třídě psycholožka, slečna co pracuje s mentálně postiženými, nebo třeba překladatelka z ruštiny.
Zatím jsme se všichni poznali, nebo spíš všechny poznaly, ze začátku jsme tam byly samé holky. Později přišli i dva spolužáci(oba jsem programátoři, ve volném čase programují a jejich koníčkem je programování) Myslím ale, že i za 10 let se poznáme, protože facebook(nebo něco dalšího)určitě bude fungovat:-))
Neslyšela jsem jedinou výchovnou radu, jen otázku "jaký byl porod" a dejme tomu...bylo to fajn...
Čekala jsem typickou hospodu a divný lidi. Prostředí bylo v rámci možností dobré a lidi normální...tak asi tak:-)
Asi nemá smysl vystavovat fotky lidí, sedících u stolu, asi by to nikomu nic neřeklo, ale dám sem dvě fotky co jsem pak našla v mobilu(ke kvalitě asi tolik, že bylo už pozdě a nějaké to víno a prostě tak :-))

A znovu se mi potvrdilo, že svět je neuvěřitelně maličkatej, protože bývalá spolužačka na mě vybalila, jestli znám toho a toho kluka a jeho ženu z Prahy, že ona je zná náhodou taky atd. a hned potom z ní vypadlo, jestli neznám tu a tu, že měla se mnou chodit do třídy na střední(myslela jednu z mála, se kterýma jsem si rozuměla) a že prý je to její sestřenice nevlastní:-)
A pak už jsem jen slyšela "a víte s kým chodí ta a ta? s jedním spisovatelem brejlatým, zrovna v Táboře četl..." tohle je fakt moc malej rybník:-)))

2011-10-19T18:22:00.000+02:00

Konečně jsem měla mrkev&pomeranč&zázvor a chutnalo mi to moc. Myslím, že to bude k čaji příjemné doplnění(a já budu zdravá..nejdravější:-). Muž tvrdí, že to je moc silné, ale já jsem spokojena. Pro podzimní večery vřele doporučuji Příběhy Alfreda Hitchcocka. Už jako malé jsme na to se ségrou koukaly a u některých dílů jsme se dokázaly doopravdy bát. Nevím, jestli se budu bát znovu, ale rozhodně se chci podívat.

Vybírám a nakupuji vánoční dárky. Poprvé mám v dárcích poměrně jasno takhle předem a dokonce už několik dárků doma...chci se za každou cenu vyhnout prosincovému stresování a mám z toho velmi dobrý pocit. A Mládě...to už je můj velkej kluk:-)

Nechce se na mě za žádnou cenu podívat, protože musel mít čepici :-))

V posledních dnech frčí dudlík s kytarama...

Brusinkový koláč-příště zůstanu u mrkvového. Nečekala jsem že bude tak perníkový, navoněný..zvláštní chuť (a trochu tvrdé brusinky navrch...)

Miláček je to :-))

2011-10-18T23:49:00.003+02:00

Pár fotek z nedělního výletu na Jizerku. Bylo tam...prostě krásně:-) Už jsme si tam vybrali chaloupku, kterou si, až nás tu všechno začne štvát, koupíme a budeme si užívat klidu...:-))) No, kéž by to opravdu šlo..¨

Za zmínku stojí, že baret, tzv. korunu mi přivezla Vanda z toulek po Finsku:-)

Výletní

2011-10-15T22:53:00.000+02:00

Vydali jsme se do Kolína na Památník medvědů, Kostnice a Kutné Hory...

V Kolíně jsme zjistili, že pamětní kámen medvědů z pohádky Potkali se u Kolína, má jednu výraznou chybu.

Totiž...chybí tam Ti medvědi, někdo si je nejspíš odnesl domů....bylo mi to hrozně líto, těšila jsem se, protože jde o mé oblíbené pohádky. Jsou tam tedy jen dva kameny "malej a velkej" a v jednom je díra, kde byl reliéf. Je tam fotka, ale...Škoda..velká škoda.

Kostnice byla velmi rychlá návštěva. S mužem jsme tam byli a když jsme se rozhodovali, kdo půjde znovu na kosti a kdo bude krmit Mládě, šla jsem já:-)))

Mám trochu pocit, že to dítko trochu vyděsilo...přeci jen lebky všude kolem...asi mu to neudělalo moc dobře, ale chtěl tam a viděl...Má to tam zvláštní atmosféru, neumím vlastně ani popsat, jak zvláště se tam člověk dokáže cítit. Velmi zajímavé.

Procházka podzimní Kutnou Horou byla krása...tedy...já jsem byla nadšená i když mi v závěru byla trochu zima(ta příjemná podzimní s chutí na horkej čaj), užívala jsem si spadané listí, výbornou palačinku(po hrozně dlouhé době jsem HNED věděla co si dám a ještě jsem si naporoučela zmrzlinu navíc:-)

Mládě se pak začalo rozčilovat, v autě jsme zapomněli dudlík a měl na hlavě čepici a to náš maličký chlapeček hodně nerad. Nevím, co budeme dělat v zimě. Cestou jsme si náhodně koupili dvě dýně. Z jedné bude(překvapivě) polévka a druhou vydlabeme. Snad se podaří :-)

Když jsme si dávali palačinky, tak jsem si všimla, že nabízejí pomerančovo-mrkvovo-zázvorový fresh. Nedala jsem si ho, ale určitě vyzkouším doma. Mohlo by to být opravdu zajímavé...

2011-10-14T21:31:00.000+02:00

Chtěla bych toho stíhat víc, ale ještě se mi nepodařilo vyhrabat z věčných únav. Alespoň pár fotek...

2011-10-11T20:49:00.001+02:00

Cítím se unaveně, podzimně, ale kupodivu jsem zdravá(doufám, že jsem něco nezakřikla).

Poslední týden jsem prožívala ve znamení migrény, ze které jsem se naštěstí vyhrabala až díky

spaní úplně bez polštáře. Teď se bojím vzít polštář zpátky, mohla bych být zase nepoužitelná.

Kryštof je naprosto v klídku, nejvíc ho těší oheň v krbových kamnech(což jsme museli řešit ohrádkou), bušení do bubnu a plazení se šílenou rychlostí co nejdál od rodičů...

Sedá si už úplně bez problémů, pokus o stoupnutí už tu taky byl, ale zatím to skončilo pádem na zadek a vyjukaným výrazem v obličeji:-) Dávám tomu čas, je mi jasné, že to přijde co nevidět, tak na co se stresovat...

Dnes jsem zkoušela mrkvovou polévku a myslím, že se povedla. Dělala jsem jí k obědu, ale do večera odležela a ještě o trochu zhoustla, skoro jsem měla chuť jí rozředit vývarem ještě. A toho zázvoru stačí opravdu málo...polévky mám prostě nejraději a tahle je jako bonus zdravá...

tak příjemný podzim(musím si koupit tlustou šálu, kterou jsem si vyhlédla v H&M:-)

Vzpomínka na babí léto

"nefotit!" :-))

Ještě v pyžamu, ale hlavně že má trubku :-)))

Bušení do bubínku ze všech stran

Nemohla jsem odolat, něčím se mi tyhle boty prostě líbí a žádné červené jsem nikdy pořádně neměla

Doufám, že ho stihnu nosit, než bude opravdová zima:-)

z dětství

2011-10-08T17:26:00.000+02:00

Dnes trochu vzpomínkově...

když se tak dívám..vidím tam s tím mým Mládětem jasnou podobu :-))

Svetr, který mám na sobě, čeká teď i na Mládě...brzy přijde jeho čas:-)))

V Táboře v parku s maminkou na procházce. Sotva jsem chodila, ale už jsem se všemu smála:-)))

Na chalupě uprostřed Šumavy-to nejkrásnější místo, kde jsem trávila dětství, hrála si se psem na princezny, pila Citrokolu a kradla babičce sluneční brýle :-)

Vždycky se mi líbilo triko s netopýříma rukávama, které má na sobě maminka na téhle fotce, ale ty pavouky jsem tam nějak nedokázala přežít, takže i když dlouho leželo ve skříni, nakonec jsem ho nemohla nosit...

Olešná-dovolená s rodiči. Pamatuju si z toho jen málo...třeba to, že jsem se ztratila a s nějakou další holčičkou jsme si schovávaly obaly od lízátek a dělaly jsme z toho prostírání pro panenky:-)

babí léto

2011-10-03T11:44:00.000+02:00

Včerejší neděle byla naprosto úžasná. Nebylo třeba jít nikam na oběd, měli jsme celý den jen pro sebe a bylo krásně, tak jsme toho využili k procházce a sbírání kaštanů. Sice mě bolelo rameno z předchozího dne, kdy jsem na rameni nosila foťák, tak moc, že jsem si tašku odložila na kočárek, ale bylo to opravdu moc fajn. Více takových nedělí:-))
Vzala jsem si na sebe nové kalhoty...nikdy jsem nevěřila, že si vyberu zrovna takovou světlou barvu:-)))

world of beauty&spa

2011-10-03T10:51:00.000+02:00

Šly jsme se podívat s Vandou, nasbírat inspiraci a pozdravit Haničku :-)) Bylo opravdu těžké nenakupovat ve velkém, lákadel bylo strašně moc, ale byla jsem silná...Vybrala jsem si pár laků a tvářenku a zbytek už byl jen okukování. A pak najednou uprostřed šminek mi někdo poklepe na rameno a spolužák ze základní školy...tak nevím jestli si nespletl veletrhy:-D Myslím, že nejvíc populární u nás byl stánek s vlasama a vlasovýma doplňkama, vracely jsme se dokonce několikrát a vyzkoušela jsem si blond prameny vlasů :D

Po obědě jsme se vydaly jen tak po obchodech, výsledkem byly nejlepší kalhoty na podzim(teď je asi budu nosit pořád, jsou opravdu nejpohodlnější), posezení u Vandy v práci s nejlepší jahodovou svačinkou a kafem:-)

Asi hodinu jsme pak zůstaly v Lindexu, protože nás obě baví podzimní kolekce, vyzkoušela jsem si kožíšek (asi jsem na Penny Lane už stará):-D

A muž s Kryštofem pro mě přijeli až na Chodov, jsou moc hodní:-))

Takhle to vypadal všude...takže nešlo odolat!

Nekoupila si ho jen proto, že prej to nosí smůlu a už by se taky nemusela vdát:-))))

:-D

Hanička, které to prostě vždycky sluší...

....a její boty, které jsme obdivovaly:-)))

Maluje se a je jí úplně jedno, že za ní spadla helikoptéra:-D

U Paula na Chodově-opravdu nejvíc mňam!

V Lindexu, čekání až si Vanda zkusí všechno oblečení :-))

Nebel

2011-09-30T20:50:00.000+02:00

V úterý jsme s mužem byli na premiéře filmu Alois Nebel...Šla jsem tam jako velký skeptik, ale nakonec jsem byla příjemně potěšena, dokonce jsem se přistihla, že se mi film líbil. Ovšem názor si musí udělat každý sám. Zdá se mi, že těch xx let práce tam bylo poměrně dost nesrovnalostí v detailech. Tyhle věci ale nakonec opravdu převálcoval fakt, že atmosféra mě zcela pohltila, dokonce jsem měla pocit, že když půjdeme ven z kina, určitě bude pršet...
Těsně před začátkem filmu, jsem se náhodně dozvěděla, že se jedná o velmi pomalý film a myslela jsem, že na poslední chvíli prchnu...když něco neodsýpá, tak jsem z toho nervózní a bohužel mám chuť seřvat někoho, kdo za to vůbec nemůže:-))) Přežila jsem!
Následnou temnou párty, která se konala v jakési staré nádražce, jsem taky zvládla. Nevím, jestli na jedničku, protože ve tři ráno jsem byla už trochu protivná a dělala jsem že neumím mluvit, protože jsem měla unavené nohy a vůbec jsem toho měla dost(vyšla jsem těžce ze cviku).
Cestu domů jsem prospala v autě a ihned zaplula do postele, ale ve spánku party pokračovala a v sedm se probudilo Mládě...celou středu jsem se tak divně plahočila(a to i přes to, že muž vstal a hrál si s Kryštofem a já jsem se snažila dospat).

agility

2011-09-29T15:17:00.007+02:00

V tomhle směru jsem naprostý laik, nikdy jsem na podobné akci nebyla. Dělo se to všechno v Nymburce a potkali jsme se tam s částí rodinky...
Kryštof byl naprosto fascinován-všude kolem spousty pejsků..nádhera.
Krásný den...a odnáším si jeden zásadní poznatek. Agility absolutně není pro mě!! Před startem si to všichni soutěžící museli projít, celou trasu. Já bych to musela trénovat dva dny předem a stejně bych určitě zmatkovala(a pes taky...) vím to:-))))

a na závěr...řešičky:-D

2011-09-27T12:52:00.001+02:00

Musím uznat, že od té doby, co se Mládě začalo samo pohybovat a je schopné dostat se úplně všude, podstatně mi ubylo času. Podzim mi připravil jakousi zvláštní únavu, budu muset zvyšovat denní dávku kávy.
Čas na psaní není skoro žádný a když nějaký je, tak nezbývá energie. Pustila jsem se do vaření polévek(nejen, ale polévky mám v tomhle období opravdu nejraději).
Užíváme si babí léto, poslední kávy venku u řeky a začínáme přemýšlet, jestli máme nějaké sáňky:-)
Kryštof svou slovní zásobu rozšiřuje téměř pořád. V posledních dnech, když vidí někoho jíst, tak říká "papá"(a chce to ochutnat:-), rozhodně mu nestačí jen postýlka, ale ze všeho nejraději by měl volný výběh úplně všude, především krbová kamna ho fascinují, takže opravdu mám co dělat.
Všechno, co jsem si naivně představovala, že bude v tuhle dobu hotovo, samozřejmě hotovo není. Doufám, že alespoň spíž dotáhneme do zdárného konce(těším se moc!), zbytek se prostě uvidí(udělá). Potřebuji, aby měl den 48 hodin a já mnohem víc energie, než teď:-))

Fotky jsou z posledních dnů a procházek:-)

(nejen) v Táboře

2011-09-18T21:51:00.003+02:00

Minulý čtvrtek jsme se vydali na jih. Byl to ten nejzmatenější den jaký si vůbec lze představit, vůbec nechápu, že ještě žiju:-))

Muž měl přijít někdy po půl čtvrté z práce, cestou jsme se měli zastavit u mého doktora, pro recept, protože ordinoval po dovolené a jet do Tábora. Takže...do čekárny jsem přiklusala přesně za 4 minuty konec ordinačních hodin, lehce mě uklidnilo, že tam sedí ještě 5 nervózních paní. Ticho...čekáme...ticho...najednou, jak jsem se konečně zastavila, sedla si atd. mi došlo, že mám hroznej hlad. A začalo mi kručet v břiše. Nejdřív jen trochu, tak jsem si kryla břicho, aby to nebylo tolik znát, ale pak už na mě ostatní koukaly, tak jsem se prostě normálně začala smát(co taky jinýho:-))

Pak jsme se ovšem museli vrátit naházet věci na celý dlouhý týden do auta a konečně vyjet. Bylo třeba zastavit se na Chodově, neb mi ruply kalhoty, nevěděla jsem, jestli nebude zima atd. atd.

Navštívili jsme Vandu v Paulovi, dali jsme si kafe a za tmy vyjížděli(kalhoty mám!).

Vlastně od čtvrtka ráno do neděle večer jsem se vůbec nezastavila. V pátek ráno jsem jela s mužem na nějakou pracovní akci, kam ho pozval Vodafone. Dobře jsem udělala, že jsem do auta hodila holinky, protože bez nich bych byla naprosto ztracená. Bláto a bláto...a bláto. Auta, motorky, čtyřkolky. Když jsem to viděla, musela jsem se s tím chvilku srovnávat. Nejdřív to vypadalo, že asi hned odjedu, ale vydržela jsem a jsem za to ráda. Muž se samozřejmě chtěl projet. Nakonec jsem jela taky a bylo to neuvěřitelný. Jeli jsme autem, který jezdí Dakar. To auto ze mě málem vytřepalo duši. Když jsem si tam sedala, tak jsem se dost bála(hlavně teda toho, že mi bude špatně), ale ono to prostě nejde stihnout, aby člověku bylo špatně:-)))

No a když jsme zastavili s tím autem, tak se mi tak třásly ruce, že jsem se nemohla sama skoro ani odpoutat, fakt jsem byla tak nějak v šoku, ale zároveň jsem překonala sama sebe. Rychlý a velký auto prostě:-)

Odpoledne jsme s maminkou udělaly výměnu dětí. Nechali jsme doma spát Kryštofa a vzali s sebou na Táborské slavnosti brášku. Nic nového se nekonalo...průvod. ohňostroj, medovina...brácha začal po ohňostroji usínat, tak jsme se vydali spát(já jsem toho taky měla až nad hlavu).

Potkali jsme tolik známých za ten jeden víkend, jako už dlouho ne, viděli koncert Kryštof, Traband, Vltavy(jenom kousek, já i ségra jsme padaly únavou).

Nedělní program byl hlavně ve znamení Komiskové dílny, kterou pořádala naše bývalá paní učitelka ze SŠ(asi jediná normální). Měly jsme obě se ségrou pocit, že by to mohlo bráchu zajímat a zadařilo se:-))) Nakonec se do komiksu zapojil i Kryštof, což bude vidět na fotkách.

Ještě jsme se vydali do Strašidelného podzemí, což je část katakomb, kde jsou různě nainstalované figuríny s useknutou hlavou a podobně. Závěr je poměrně dlouhá, tmavá cesta a my tři jsme tam asi pět minut stáli a nemohli jsme se rozhodnout, jestli půjdeme dál(nechápu, jak jsme mohly se ségrou chtít být agentky FBI, když ani neprojdeme tmavou chodbou, kde nám nic nehrozí:-))))

Pak už nás čekal koncert Anny K., která byla super. A Kryštof pískal, tleskal, tančil, že jsem se nestačila divit:-)

Od neděle jsme zůstali s Kryštofem u maminky a za těch pár dnů se Kryštof s bráchou stali úplně nerozlučnou dvojkou, úplně jak bráškové kdyby byli :-))

Hned v pondělí mi odešel notebook, jinak by tohle všechno bylo na několik zápisků, takhle je to moc dlouhé, takže fotky zde:-)

"muž čeká, až si vyberu kalhoty":-)

Vanda v práci:-)

"čekání..."

"tímhle jsme jeli..."

Tábor-náměstí-čekání na průvod-muž :-))

Kočárkování se ségrou a tetou:-)

Bráška s hadem...nevěděl, jestli se radovat, nebo bát:-))

Sobotní průvod:-)

Kryštof a Adam

Z oka do oka:-)))

vyprosila jsem si od maminky kabelku, která mě pamatuje, jako dítě:-)))

Komiksová dílna...

Takhle srovnané kolíčky na prádlo jsem náhodně objevila při procházce Táborem...:-)

Ségra, unavená pani učitelka:-))))

Jednou za čas se nám nad hlavama projel vláček :-))

Jediná fotka ze Strašidelného podzemí...

Fashion bráška:-D :-D

Dnes má svátek chlapeček můj:-)))

Procházky u maminky.....:-)

Loučení...

2011-09-16T13:28:00.001+02:00

Jsme doma, vydařilo se nám babí léto, deštník jsem nakonec ani nepoužila(ono je to asi dobře, ale znáte ten pocit, když máte něco nového, tak to musíte co nejdřív používat:-) Úplně nečekaně, jsme si udělaly(já+ségra+maminka) nakupovací dny a myslím, že se celkem zadařilo. Teď doufám, že ještě nějakou(úplně maličkou chviličku) budu moct nosit maxi šaty. Mimochodem, když já a ségra jdeme nakupovat, tak na nás už pomalu divně koukají. Jsme stejné a v 90% případů máme identický i nákup, jinak tomu nebylo ani tentokrát...
A hned, jak budu mít víc času, vypíšu se z celého minulého týdne...byl to pestrý program a byla jsem hodně odvážná:-) Teď tedy pár úlovků...

Dlouho jsem potřebovala(dobře...chtěla) kostkované košile, tak konečně...
A tu kytičkovanou jsem taky nemohla nemít:-)

"Potřebovala bych ještě nějaký maxišaty..." říkala jsem, když jsme se procházely mezi regály "Já taky..ale přesně" odpověděla mi ségra...a najednou, jsme otočily stojan a tam...dvoje šaty. Velikosti úplně přesné a každé z nás padly do ruky ty správné, cena přijatelná. To je prostě štěstí :-)))

A tomuhle nešlo odolat:-))

Podzimní provoz zahájen...

2011-09-08T13:35:00.000+02:00

Začínám fotkou...k podzimnímu počasí jsem dnes dostala nový deštník a mám z něj radost. Déšť mi už nevadí:) Já jsem si hrozně moc přála průhledný retro deštník. Jeden byl kdysi u babičky a já jsem ho hrozně moc obdivovala a chtěla. Tak teď jsem zase o kousek blíž:-)
Dnes se balíme a vyrážíme na jih. Muž s námi zůstane do neděle a pak zůstaneme chvilku s Kryštofem u babičky sami. Na babí léto to zatím nevypadá, ale věřím, že to bude fajn...
Jdu se pokusit, něco sbalit. Děti potřebují tolik věcí, že mi z toho občas jde hlava kolem. Ale vzhledem k tomu, že cestujeme často, tak už v tom začínám mít systém.
A myslím, že je ten pravý čas, začít si užívat zázvorový čaj. Moje tajná zbraň na oslabenou imunitu:-)

2011-09-06T22:58:00.001+02:00

Tak ode dneška budou ty Mláděcí kousance pěkně bolet. Konečně se dostal ven první zub, takže doufám, že bude chvilku klid od podobných věcí...

Přijde mi, že to vážně neuvěřitelně utíká. Dnes v kavárně se Kryštof pořád vykláněl z kočárku, aby se mohl smát na slečnu za barem a dělat na ní oči, takže malé miminko je dávno pryč. Dokonce už úplně v pořádku leze dopředu a necouvá. Každý den zpíváme, posloucháme hudbu a moc se mu to líbí, na některé věci se snaží pohupovat do rytmu(ano, muž tvrdí, že rozhodně bude muzikant, já budu zatím ráda, když bude mít hudbu prostě rád).

A já jsem se smířila jsem se s podzimem, vytahala svetry, barevné punčocháče a jedeme dál...:-)

V poslední době jsem se vrátila ke pikantní polévce z čínské restaurace a nemůžu přestat!

Velkej kluk:-)

ale jo, na tenhle svetr jsem se fakt těšila...

víkend..

2011-09-05T22:34:00.001+02:00

Víkend byl ve znamení posvícení a velkého horka...Pro mě to znamenalo hodně kafe a trpělivosti, protože k posvícení patří kolotoče a atrakce, které nemám úplně ráda(ale děti většinou ano).

Mládě bylo ale naprosto v pohodě a vydrželo všechno úplně parádně. Já jsem si rozbila při sobotní návštěvě restaurace koleno(a viděli to úplně všichni:-))

Nedělní oběd probíhal na zahradě v tom nejšílenějším horku, což mi asi moc nedodalo a dnes jsem to odnesla

bolestí hlavy. A když jsem se podívala z okna, měla jsem najednou pocit, že to byl rychlý skok z léta do podzimu...

"Kryštofe, usmívej se...":-)))

kola, kola, kola...

Zahradní povaleč..

Dárečky:-)) Lékorky naprosto zbožňuju a uši jsem vždykcy chtěla:-)

Bonusové foto:-)))

A v neděli večer mi muž z benzinky dovezl tohle:-))))

kuchyňský kout

2011-09-02T21:02:00.000+02:00

Tenhle kout kuchyně byl dlouho nevyužit a prakticky tam nebylo nic(velký ibišek, který jsem nedopatřením asi zahubila:-( a takové ty závěsné košíčky na cokoliv(odkládací prostor na mnoho zbytečností, které jsou schopny kupit se takhle pořád dokola).
Vlastně jsem se inspirovala naším původním bytem, kde jsme s Vandou bydleli a pořídili jsme domů nejdříve stolek(tohle je servírovací, ale my ho máme na úplně jiné věci-další úložný prostor) a před měsícem jsme dostali poličku, která je ještě z Vršovic. S kuchyní trochu bojuju, protože se tam nějak pořád nemůžu "zabydlet". Možná mi přijde neosobní, modrá barva, lesklé provedení. Nevím přesně, opravdu se moc snažím, ale nemám z ní ten správný domácký pocit...Přitom je na první pohled krásná...doufám, že to jednou přejde. Snažím se alespoň policí, kterou dobře znám:-))
Dlouho jsem hledala nějakou Vršovickou fotku, ale nezadařilo se mi:-(

ještě trochu léta prosím:-)

2011-09-01T23:45:00.000+02:00

Tak zase září..nějak mi to uteklo, celé tyhle prázdniny a pseudoléto...Vůbec nevím, jestli se nějak těším na podzim, ale ono to přijde. Zatím mám chuť koupat se v bazénu, jíst meloun na sluníčku a plavat s Mládětem.

V létě je to všechno nějak snažší, nebo se mi to jen zdá?:-)

Tak si říkám, že jsem ten první školní den přivítala v pěkně smutné barvě:-))

Věc kterou strašně nutně potřebuji(možné by bylo i v červené variantě:-)) Nádhera....nádheraaaa...

2011-08-31T10:12:00.000+02:00

Pokračujeme v úpravách domu. Jde to trochu pomaleji, než jsem původně měla v plánu(dvě děti přes prázdniny, výlety s nimi, bráška na návštěvě....:), ale z každého postupu mám velkou radost.

Chodbu máme vymalovanou, světlo vyměněné, skoro uklizeno(skoro!).

Horní chodbu zdobí kulaté zrcadlo! Když jsem byla malá, tak obě mé babičky měly v ložnici kulaté zrcadlo a já jsem vždycky chtěla mít jednou taky něco takového. Povedlo se. Po uklizení prostoru, nainstalování prádelníků a pověšení zrcadla, se mi to líbí mnohem víc. Dřív to byla prázdná a smutná chodba, jsem ráda, že už je to jinak. A jako bonus? Díky zbavení se 90% věcí z chodby, která byla opravdu "odkládací", se krásně dostaneme k balkonu, vzniklo to nejlepší místo na sušení prádla(když to zrovna nejde na zahradě)...jsem spokojená, že se to posunuje a i když není všechno hned, je to hrozně dobrý pocit:-)

Příště se zaměřím na kuchyň a spodní chodbu ;-)

V zrcadle je vidět část zarámovaného plakátu na dost důležitý Komiksfest. Jak řekla Vanda "kde je Komiksfest, tam je domeček:-))))" Jeden máme doma s mužem a jeden má doma právě Vanda:-)

Vyklizená chodba směrem k balkonu a komora, která je uklizená a jde zavřít...Poslala jsem mamince tuhle fotku a ona mi napsala "je to moc hezký, ale vůbec nevím, kde to je" :-))) Takže asi tak! (kdo viděl chodbu před zásahem, jistě chápe)

výletní

2011-08-29T11:16:00.000+02:00

V neděli jsme se vydali na výlet do Českého ráje a bylo tam krásně! Sice jsme zdaleka nesplnili původní plán, ale byl to krásný den. Jsem hrozně ráda, že Kryštof je cestovatel...

Jasně, že si z výletů odnese jen to momentální vzrůšo, když je někde na novém místě, a večer si to nepamatuje, ale já mám dobrý pocit z toho, že to je takhle...Snad se s námi i nadále nebude nudit, chlapeček:-)

Posilovna..pořád a stále:-)

Mává :-)

taková normální rodinka!

Medvědí náušnice opět na scéně

podzim...a mašlička

Mračící se muž(měl velkou žízeň, tak proto:-))

mini pohár Beruška a kafe(konečně) :-)

Cesta domů...

...Kryštof se pořád a všemu směje:-)

Jak jsme ne(jeli) na festival

2011-08-27T20:51:00.001+02:00

Původně jsme měli jet na festival, směr Lázně Bohdaneč, všechno ale nakonec dopadlo úplně jinak, než bylo v plánu. Od rána to vypadalo, že možná zaprší, možná ne, tak jsme si nakonec řekl, že pojedeme a uvidíme. Když jsme přijeli na místo, tak bylo sice zataženo, ale celkem to šlo. Vyndali jsme kočárek, dali do něj Mládě, vzali jsme všechny věci a šlo se ke vstupu. A jak tak stojíme u vstupu, začíná pršet, opravdu dost, tak, že si říkáme, že to asi nemá smysl, otáčíme kočárek a jedeme zpátky k autu s tím, že přijedeme později(pokud to bude reálné). Vyrazili jsme do Pardubic a líbilo se mi tam, příště bych tam chtěla být za lepšího počasí, ale co už...
Dali jsme si tady opravdu dobré Chilli con carne, protože jsem už delší dobu měla velkou chuť, prošli jsme se po městě, ale pršet nepřestávalo, takže jsme to vzdali a příští rok to snad vyjde...:-)

:-)

deformace ze školy(pozn.autora:-))

muž si postěžoval, že ho trochu bolí v krku, tak jsem ho ozdobila šátkem! Měl velkou radost:-D

Ještě než...

2011-08-26T20:10:00.002+02:00

....skončí léto, musím si na sebe vzít tyhle kousky....
-Puntíkaté retro šaty s netopýřím vrškem

-Tenisovou sukni
-Modré šatičky o kterých mi bylo řečeno že "jsou na ranč" :-)
-Zelené velmi průsvitné šaty se saténovou stuhou

Doufám, že se mi to podaří ještě letos:-))

2011-08-26T11:32:00.002+02:00

Zuby? Zatím pořád nic! Mládě to trochu bolí, takže si sem tam zakňourá, ale jinak je úplně v pohodě(jako nejúčinnější kousátko se osvědčila obyčejná vychlazená mrkev). Letní vedra úplně nejlíp z nás a naučil se fakt krásně lézt, ale pozpátku, takže couvá :-))

Taky už se jeho slovní zásoba rozšířila o cosi jako "máma" a "baba" a když si hrajeme a já udělám "lalalalala" tak to krásně opakuje a mám takový pocit, že když slyší nějaké slovo, tak opakuje jeho zvuk...

Jediný doplněk, který na tyhle dny opravdu potřebuje, je klobouček, ostatní je zbytečné:)

Přidávám pár fotek s Mláděcíma držtičkama:-)

Letní láska:-)

2011-08-24T23:12:00.001+02:00

Dnešní den byl ve znamení procházky a koupání...co jiného v takovém vedru? Užíváme si léto:-)

Občas je třeba pokusit se vylézt na strom...

Velká láska! Prostě...to se ani nedá popsat tohle:-)

2011-08-23T22:09:00.002+02:00

Včera večer, když jsme se vrátili z Ikey, jsem s sebou normálně skoro sekla. Nic moc si nepamatuju, jen že mě muž poslal lehnout si na gauč a já jsem si pustila My děti ze stanice ZOO a poslouchala jsem to v němčině, protože i koukat bylo tragicky únavný. Z toho filmu mi zůstal jen zvláštní pocit, promítl se mi do snů, kde se mluvilo německy...A ráno jsem nebyla schopná vstát. Bolela mě hlava, cítila jsem se, jako kdybych vůbec nespala...naštěstí si Kryštůfka vzala na celý den teta, což mě zachránilo, vyležela jsem se, odpoledne jsem si dokonce vlezla do bazénu a bylo mi dobře. Přivítala bych úplně klidně bouřku...
Kryštof naopak dneska řádil, plaval a užíval si. A tak to má být:-)
Brzy asi udělám nový blog o bydlení, ten původní už dávno neplatí!!

Loudící lištičky...baví mě dělat blbosti:-)

Nejlepší osvěžení!

Kryštof s tetou si užívají bazén:-)

Odpočívající maminka....

"Jen dva jo? A já??" :-)))

Retro hračky!!!(neotevřené, protože Mládě je dostane k svátku:-)

Svatba :-)

2011-08-21T21:50:00.002+02:00

V sobotu se konala jedna velmi netradiční a přesto krásná svatba. Ženil se můj strejda, tátův bratr. Dlouho jsem neviděla zamilovanější pár, sluníčko svítilo...prostě krásný den se vším všudy. Vzhledem k pohodovému Mláděti jsme vydrželi poměrně pozdě domů(s úderem osmé hodiny se najedl a spokojeně usnul v kočáru).

Akorát se náš malý chlapeček stihl v té dojemné atmosféře při samotném obřadu, poprat s mým bratrancem, koukali na nás snad úplně všichni. Jinak to bylo všechno naprosto v pořádku :-))

Sestřička s přítelem

Moji dva chlapci

Netradiční novomanželé

Bylo vedro, slunce pálilo...uf!

Nejlepší hračka je kelímek:-))

Táta přijal roli adoptivního dědečka pro malého bratrance:-))

Můj muž a můj tatínek:-))))

Co skrývá maminka v kabelce? :-)

2011-08-19T15:11:00.001+02:00

Krušné dva dny!! Včerejší dopoledne a část odpoledne jsem uklízela po malování kuchyně. Většinu jsem toho stihla, ale přeci jen jsem měla v plánu mnohem víc věcí(po vyklizené ložnici, chodbě, komoře jsem ale už bohužel neměla zrovna moc sil). V závěru jsem si řekla, že je ještě času dost, protože táta přijede v pátek nejspíš večer. Nechala jsem si dost věcí "na potom", že to prostě nějak dodělám až přijedeme a něco dneska přes den. Joo jasně! Při vyzvedávání dětí u babičky jsme se zdrželi, což bylo v plánu, bráška měl narozeniny, ségra potřebovala ostříhat a tak dále...Když jsme si cca 40 km vzpomněli, že u mámy zůstala taška s mlíkem, čajem, jídlem...nezbylo nám nic jiného, než se otočit a jet zase zpátky. Domů jsme se dostali o půl jedenácté a mé jediné přání bylo lehnout si do peřin a spát. V noci jsem se ještě několikrát vzbudila a koukala jsem na Mládě, jestli se mi nezdálo :-))

U babičky vyrostl, má mnohem hustší a delší vlasy...pár dnů jsem ho neviděla a je to úplně velkej kluk:-) A pořád to nechápu. On si prostě večer v osm lehne a usne, spí do 7:15 ráno-máma z toho byla nadšená a ještě večer mi psala, že se jí po Mláděti stýská...

Byl to zvláštní pocit...já si pamatuju, jak jsme vždycky se ségrou u babičky vyhlížely rodiče, těšily jsme se na ně a najednou to vidím a zažívám z té druhé strany, jako dospělá. Těšila jsem se neuvěřitelně. Nebylo to tak, že bych chodila a fňukala, jak mi chybí, ale byl to hezký pocit vědět, že brzy budeme spolu. Zároveň si myslím, že bylo hodně příjemné užít si s mužem procházky večer, kavárnu, víno, večeři jen my dva.

A dnes....vstali jsme s Kryštofem hodně pozdě, ale pořád s tím pocitem "to se stihne, času dost..."

V deset dopoledne byla venku neuvěřitelná tma, bouřka, déšť a do toho všeho nepořádku zavolal táta, že přijedou už v poledne, jestli by to nevadilo, protože se v tomhle počasí určitě po Českém ráji těžko budou procházet/projíždět na kole...Zoufale jsem se podívala okolo sebe(odstrčený nábytek od zdi, upatlané dítě od přesnídávky, spousty drobných věcí po stole...prostě bordel)a řekla jsem, že to není problém:-))))

Od té chvíle, prakticky do 12 hodin jsem jela jako fretka, stihla jsem toho celkem dost(muž přijel práce, aby mi pomohl). Můj táta je totiž hodně na pořádek a já bych mu sakra jednou chtěla ukázat, že to jde!!:-)

Kupodivu to šlo, protože táta pochválil vymalování, moc se mu to líbilo a hrál si s Mládětem. Já jsem ovšem úplně mrtvá a jsem ráda, že si můžu dát pauzu..

Krom těchto rodinných libůstek jsem si konečně vzala na sebe NAF NAF šaty, které jsem si přivezla od Vandy. Je to můj třetí kousek této značky a já se postupně začínám zamilovávat:-))

A také se připravuji na podzim. Počasí sice zase vypadá, že bude léto, ale kdyby byla změna...koupila jsem si světlé punčocháče a můj muž mi na to řekl "je Ti dvanáct a máš tlustý stena", protože prý se mu to nelíbí. Ale já jsem po něčem takovém delší dobu toužila, tak uvidíme, jestli je nakonec budu nosit(jsou super totiž!) a šátek, protože šátků, zvlášť na podzim není prostě nikdy dost:-)

Zítra jdeme na svatbu a já fakt ani v nejmenším netuším, co budu mít na sobě:-))

Naf Naf

Ovocný Světozor je nejvíc!

Víte, já nikdy nejím nic s banánem, překvapila jsem sama sebe(byla to dobrovolný výběr!)

Šátek, punčocháče a dvě věci do koupele od Vandy, které mi snad ten podzim zpříjemní(taky jí něco přivezu, už se to tady chystá:-)))

Tuhle knihu od nás dostal bráška...Četla jí už naše máma, když byla malá a pak i já a ségra. U bráchy prostě nemohla chybět!:-) Prostě srdeční rodinná záležitost!

(Divno)vztahy

2011-08-16T22:21:00.000+02:00

Už několikrát, naprosto náhodně jsem se dozvěděla od muže, že někdo z jeho známých, kamarádů...podváděli/podvádějí, svoje partnery, udržovali několik vztahů a další podobné věci.

Neumím si něco takového představit. V životě jsem to měla vždycky tak, že jsem s někým byla, nebo

jsem s ním být už nemohla/nechtěla a proto jsem to ukončila. Rozhodně nechci tvrdit, že jsem ze všech

nejsvatější, spíš si připadám, že jsem nejnaivnější v tomhle všem, protože z každé strany je to něco ve smyslu

"ale to bylo jen když spolu chodili, protože pak se vzali a on už nikoho neměl..." nebo třeba "to je už dávno, ale když jeho přítelkyně byla pryč, tak ten a ten měl něco s tou a tou kamarádkou..." a nebo ještě líp "ale on jí asi taky podvedl" Cože?!

A já jsem prostě vždycky naprosto naivně překvapená, že tohle se děje, že to tak funguje.

Jsem přesvědčena, že můj muž je normální a v tomhle mu naprosto věřím(to jen aby nedošlo k nějakým dohadům) a že tohle všechno tak úplně v pořádku není.

Sama jsem byla jen jednou v roli podváděné blbky byla a když to prasklo, bylo to jedno z mých nejstrašnějších období, měla jsem najednou -10kg..bylo to zlý.

Já nevím prostě proč bych si hrát na vztah s někým, koho podvádím, nebo s někým takhle mít dítě třeba. Prostě to naprosto naivně nevím!

Jsem málo dospělá, že tomuhle nerozumím?

Výlet

2011-08-15T11:51:00.004+02:00

V pátek jsem sbalila oběma dětem tašky a odpoledne jsme se vydali na jih s tím, že v neděli pojedeme domů sami dva....a stalo se :-)
Před obědem jsme se rozloučili, Mládě se smálo a mávalo mi(a já jsem věděla, že stýskat se mi určitě bude), starší kluci si hráli s dinosaurama, takže je nic dalšího nebralo, a vydali jsme se na výlet. Původní plán byl Písek, ale nakonec to byl mnohem delší výlet, než bylo v plánu.
Dojeli jsme postupně až do Vimperka...celá ta cesta a vůbec Vimperk je pro mě hodně důležitý místo. Strávila jsem tam celé dětství na chalupě nad městem, letní prázdniny, víkendy. Oblíbenější místo dlouho neexistovalo.
Takže jsem celou cestu pořád něco říkala, co kde budeme míjet, kde je jaká zastávka, co jsem měla nejraději, na co jsem se po cestě jako malá těšila. Myslím, že muž je velmi odolný, když tyhle sentimentální věci přežil:-)
Nejela jsem tuhle trasu skoro deset let a přesto jsem si pamatovala každou blbinu...A cítila jsem se hrozně dobře, jako když se vracím někam, kam patřím(což už dávno není pravda, můžu si to tak maximálně myslet)
Když jsme pak byli na místě u toho domu...nebrečela jsem. Jen mi to bylo líto...ale bylo tam krásně....tak krásně, že se tam určitě ještě musím vrátit:-)
A úplně poprvé v životě jsem si dala na náměstí ve Vimperku kafe se svým mužem, pivo k obědu a hlavně Hořickou trubičku v cukrárně U Supa. Pamatuju si jí od dětství, pořád vypadá stejně a pořád tam obsluhuje ten stejný pán. A vypadá úplně stejně, jako když jsem tam přišla poprvé. Pevně doufám, že si tam pro něco dobrého jednou dojde i Kryštůfek...A když budete chtít, tak vám ten pán bude vyprávět historku, jak se dostala Hořická trubička na Šumavu:-)

Nejmenší z nás potřebuje nejvíc oblečení :-))

U babičky na zahradě

Mám boty a sedím!

Dinosauří doupě:-)))

Zastávka u Podolského mostu

V Písku na nábřeží bylo několik soch...z písku...

Kamenný most

Čtenář

Vždycky když jsme jezdili kolem v autě, tak mi tyhle domy připomínaly vlak:-)

Oběd v Šumavském Pivovaru.Vimperk

U Supa

Je třeba omluvit můj výraz na většině fotek:-))))

Zevlák ve Vimperku :-))))

Spokojený muž(v pivovaru si koupil ještě jednu lahvičku domů:-))

Náměstí, které je z kopce:-)

Zámek...já jsem tam byla už mnohokrát, ale příště tam půjdeme společně:-)

"jako malá jsem tady běhala a sbírala kobylky do skleniček...." :-)))

A jinak? Včera večer jsme si dali s mužem nezávazné rande ve městě, kávu, procházku a koupání těsně před bouřkou. Bylo to zvláštní, pořád jsem měla chuť, opírat se o kočárek :-))

sukně "paní Vandové"!:-)

2011-08-11T20:23:00.002+02:00

Zítra vezeme obě děti za bráškou a mojí maminkou. Mám z toho zvláštní pocit, protože na jednu stranu se ukrutně těším, že budeme chvilku úplně sami doma, zároveň z toho mám obavu, jestli a jak to zvládnou(i když vím, že to samozřejmě všechno bude v pořádku:-)

Je to zatím takový neurčitý pocit. Poprvé budeme od sebe daleko, jinak jsme vždycky byli poměrně blízko, myslím, že to bude tím...

Dnes jsem měla telefonický a zařizovací den(tedy takhle-já jsem kontaktovala příbuzenstvo, muž zařizoval samotné překvapení), chystáme totiž(zatím tajný)svatební dar-půjdu na první svatbu v rodině, jako dospělá(když nepočítám tu svojí). Naposledy jsem totiž byla v pěti letech. Když hrála kapela, tak jsem běhala po parketu kolem dokola a nebo jsem dávala ucho na reprák, ukradla jsem nevěstě "kastrůlek" co měla na hlavě a počmárala jsem schody v Domě Armády křídama:-)) Taky jsem obešla stoly a úplně všem jsem tam snědla lentilky, co tam sloužily jako dekorace. Tehdy jsem si slíbila, že až se jednou budu vdávat, tak je musím mít taky! A měla jsem je jako velké překvapení:-) Mám ráda svatby!

Kryštof se naučil v posledních dnech zvláštní věc-usíná na dece, kde si hraje. Žvatlá, žvatlá a najednou chrní-nestačím se divit:-)

Odpoledne jsme využili, že svítí slunce a vydali jsme se na procházku...vzala jsem si sukni od paní Vandové(tedy maminky Vandy:-))))). Je pohodlná a má tu nejlepší vychytávku-skryté kapsy!

A po cestě zastávka na dobré kafe...

P.S: jsem přesvědčena, že první zub se vyklube na svět, až bude Kryštof u babičky:-))

To, že mám nohy zkřížené tam není vidět, omluvte tedy, jak vypadám:-)))

Kapsy:-)

Máma má Kryštofa...

Kryštof má mámu! :-)

A ještě pár z našeho domova...

muž cvičí a cvičí a cvičí...

Takhle usíná můj chlapeček...

Na téhle věci si pochutnávám. Začalo to malým vzorečkem 2dcl a už máme 3 litry doma:-))
Jablko-malina, ale plánuju vyzkoušet ještě další příchutě...

2011-08-09T22:12:00.014+02:00

Už se pomalu začínám dostávat do mírně podzimní nálady. Vlastně mi to vůbec nevadí, dnešní procházka byla skvělá i když nebylo žádné vedro.V posledních dnech se cítím lehce unavená, nejsem si jistá, čemu přesně bych to měla přisuzovat a doufám, že to rychle zase přejde. Mládě naopak přes den vůbec nespí a energie má víc než dost:-)
A ještě...Kryštof+zuby=stále nic. A já jsem se už těšila, že to teda nějak přežijeme a zvládneme, když už se do toho dal s pláčem a špatnou náladou(dobře-naivně doufám, že se jednoho krásnýho dne vzbudíme a spodní jedničky budou venku:-))

Šaty, které mám na sobě jsem si kupovala v pokročilém stadiu těhotenství jen tak od oka a dneska jsem zjistila, že vršek bude potřebovat mírné úpravy, ale jinak budou dobré...

Kryštof trénuje:-))

Náš malej psí chlapeček, jméno zatím nemáme..

Tenhle film mám dost ráda a od 4:21 má oblíbená scéna(vystřižené jsem to nikde nenašla, omlouvám se) :D

hudební víkend

2011-08-08T13:00:00.004+02:00

O víkendu si Mládě vyrazilo s rodiči a bráškou na svůj první hudební festival. Podívali jsme se na Nicelanda a Wohnouty. V obou případech Kryštof po chvilce spokojeně usnul:-)

V tom druhém případě se ještě stihl předvést na zvukovce kapele, tetě, která s kapelou přijela, ujistit se, že bicí jsou asi zatím nejzajímavější, počkat na vystoupení tety a teprve pak spokojeně usnout:-))

Sice se mračí, ale to jen na focení, jinak byl naprosto skvělej :-)

Asi to bude vážně technický typ:-)

Tak je mi prý podobný:-)))

Nejoblíbenější hračka-hřeben

Narozeniny!

2011-08-07T23:14:00.002+02:00

Můj drahý muž má narozeniny, takže dnes takto:-)

Kočárkování

2011-08-05T19:06:00.001+02:00

Otázky posledních dnů zní, jestli "kočárkuju" s ostatníma maminkama. Musím uznat, že já opravdu naprosto introvertně nekočárkuju. V mém okolí se sice vyskytuje téměř stejně staré miminko, ale chybný článek jest jeho maminka, protože jsme si zrovna do noty nepadly už kdysi. Popisovat situaci by bylo opravdu na dlouho...důležité je, že když jsem se rozhodla na celou tehdejší aférku zapomenout, tak se stala ještě o dost zajímavější. Není nad to, když na vás někdo donáší a dokonce nepravdivé informace. To se potom člověk cítí jako idiot a na kočárkování, čili družení maminek v teplákách, nemá nejmenší náladu ani chuť.
Chodíme prostě ven, na procházky, plavat, děláme dost věcí. Občas se projedeme s kočárkem s mojí tetou a maličkým bratrancem.. Mnohem raději chodím ven s holkama, které děti nemají. Není třeba řešit pořád jen plínky, spánek, zoubky a atakdále...
Necítím se jako stroj na krmení a přebalování dětí, chci se bavit i o normálních věcech...
Je mi jasné, že později si Kryštof bude chtít hrát s ostatníma, ale zatím není důvod abych brázdila město s další maminkou a řešila(já vlastně nevím co ty mámy řeší, z útržků jsem vždycky jen slyšela, že mají neschopný manžely, zlobivý děti a že ta dieta co drží je fakt k ničemu).
Je mi takhle celkem dobře, proč to měnit?
Ale jen tak mimochodem, moc ráda bych se viděla s Puffin a Lindt, protože jsou to obě maminky, které považuju za normální a fajn!:-)

Přidávám pár fotek z dnešní procházky. V poslední době jsem si zamilovala černobílé balerínky a šortky všeho druhu. Je to možná trochu chlapecký styl, ale ten mi vždycky nějakým způsobem vyhovoval:-)
A kdo se dívá na fotky pozorně, tak může vidět, že v kapse tašky vyčuhují Hořické trubičky, já prostě pořád něco jím :-))

2011-08-03T19:49:00.001+02:00

Dnes jsme si dali pauzu od předělávání, malování a hlavně uklízení po malování a šli jsme na procházku. Původně jsem chtěla vyfotit svou novou tašku, ale dopadlo to tak, že taška bude až příště, místo toho fotka kraťásků, které jsou jedny z mých velmi oblíbených kousků:-) A jinak? Máme se rádi!!:-)

tábor

2011-08-03T13:29:00.002+02:00

Navštívili jsme s mužem a Mládětem dětský tábor, kam jsem jezdila jako dítě a později jsem měla na starosti kuchyň. Už druhým rokem nejsem šéfkou kuchyně, ale Mláděti jsem přece ukázat to místo v lesích musela:-)
Dali jsme si příjemnou procházku, popovídali jsme si s vedoucími, instruktory ...a ani jednou mě nenapadlo se zeptat "jak vám vaří?"
Je to zvláštní, prostě jsem si to nějak neuvědomila a ani jsem neřešila:-)
Mládě dostalo pořádně zabrat, tolik nových lidí, tváří a hlasů...horko těžko jsme ho naobědvali, pořád se za někým otáčel a zvědavě koukal, co se kde šustne. Je to Mládě zvědavec.
Na táboře jsme nespali, ale jeli za ségrou(a druhý den ráno jsme obě hezky vstaly ráno a šly na boty a kabelky, je zajímavý, jak to vstávání prostě občas JDE:-))

vítání:-)

po obědě u stolu vedoucích

Soutěž vedoucích...no..nechtěla bych:-))

Markéta, Kryštof, Fanda a Adam..rodinka:-)

červenec?

cesta domů a nový kamarád :-)))

2011-07-27T18:36:00.001+02:00

Ještě to není úplně ono, ale myslím, že brzy se to doopravdy podaří a Mládě bude sedět.

Mám velikou radost:-)

Pracovní

2011-07-24T14:42:00.003+02:00

Tento víkend malujeme chodbu a já z toho mám ohromnou radost:) Doufám, že to všechno dobře dopadne(a že budu moct brzy natřít zábradlí na světlejší barvu, než je ta současná!)

Bez čepice to prostě nešlo:D

Když jsme sundali lištu, našli jsme původní zeď..škoda že to nevydrželo:-))

Mícháme barevu

Poličky do mezipatra, kde bude(nejspíš) sezení :)

Poličky+lazura=vyřádila jsem se a ještě to není vše!

A ještě pár fotek osmiměsíčního Mláděte:-))

2011-07-23T10:24:00.001+02:00

Včerejší, opět trochu podzimní procházka byla vlastně příjemná. Šli jsme se podívat na kočky pana Hrabala:)) Už vím, kam se budu chodit mazlit, když nemůžu mít doma kočičku(ani úplně maličkatou).

Večer před usnutím jsem poslouchala na Čro tenhle detektivní příběh a opravdu stál za to. Daphne du Maurier jsem četla už kdysi na střední škole, takže to byl zajímavý návrat. A pak...pak se mi krásně spalo:-)

Měla jsem mé nové tričko/šaty a myslím, že se stávají jedním z oblíbených kousků mého šatníku:-)

2011-07-20T19:48:00.002+02:00

Mláděti se klubou zuby, je naštvanej, protože nechápe, co se děje. Přes den moc nespí a zoufale pláče, v noci naštěstí zatím všechno v klidu. Používáme gel, chladíme kousátko a já se modlím, aby to bylo co nejrychleji za námi. Poslední dva dny jsem hrozně unavená(prakticky z ničeho)a ráno se cítím, jako kdybych vůbec nespala. Nevím jestli je to mnou, nebo počasím(doufám v to druhé).
Dnes jsem alespoň sobě a ségře udělala radost. Ségře, kterou už dlouho sháněla, sobě tričkem/šatama, které se těším, až budu nosit:-)

taška je ve skutečnosti lahvově zelená

Tohle jsem měla dnes poprvé-chutnalo :-)

Jeden z mých oblíbených filmů..dnes je ten den, kdy mám chuť zase se podívat. Almost Famous!

(Kdo neviděl-doporučuji!)

Na sever!

2011-07-14T22:51:00.002+02:00

Dnešní výlet byl směr Liberec a Ještěd. Celkem jsem se těšila, ale kdybych věděla, co nás všechno postihne, tak bych možná dala odpočinkový den číslo 2:-))

Všechno začalo tím, že jsem nemohla najít dvě věci, které mám v tašce prostě vždycky. Ipod a taštičku se šminkama. Chvilku jsme hledali, ipod byl nalezen(na úplně divným místě) a taštička nikde..."no co, snad někde vyplave...." řekla jsem si (i když mě to štvalo, protože jsem zrovna měla nový věci, který nebyly levný úplně), posbírali jsme všechny tři kluky a jelo se. Cesta byla v klidu...

Lanovka nám ujela, což nakonec nevadilo, napsali jsme pohledy z Ještědu a pak už hurá nahoru...Bylo celkem chladno, tak jsme se prošli a rozhodli se pro oběd. Do téhle chvíle to ještě šlo...

Bráška chtěl pouze hovězí vývar, mužovo dítko kuskus a my s mužem jsme si vybrali taky celkem snadno.

Donesli nám polévku a Mládě dostalo pocit, že se ho náš oběd taky týká(i když byl už po obědě). Začal s sebou trochu šít, což jsem ještě ignorovala snažila jsem si dát polévku, kterou mi přinesli. Koutkem oka jsem viděla brášku, šťourajícího se v polévce se slovy "já jím jen nudle a nepoznám, co jsou tu nudle...". Pro jistotu tedy vyjídal pouze čistý vývar.

Mládě začalo vřískat jako opička, dožadovalo se pozornosti a já jsem nechtěla budit pozornost(a taky nejsem na jeho veřejné vřískání zvyklá), tak jsem si ho vzala na klín. BYLA TO TA NEJVĚTŠÍ CHYBA!:D

Než jsem se vzpamatovala, Mládě strčilo ruku do talíře s polévkou, převrátilo jí na mě i na sebe a já jsem měla ve vteřině pravé domácí nudličky snad úplně všude. Jediné a velké štěstí bylo, že vývar už dávno nebyl horký!! Ještě slečna servírka byla taková mladá, hezká, na muže dělala očička...a já tam seděla s nudlema na šatech, třema dětma a měla jsem vztek sama na sebe, protože to se fakt může stát jen mě:-)) A to jsem si ráno chtěla vzít úplně bílý šaty(naštěstí jsem v nějaké jasné chvilce vybrala černý), chtěla bych se v těch světlých vidět, kdyby byly politý vývarem. V černých to šlo ještě nějak celkem zamaskovat, ale stejně...chtěla jsem napsat "dlouho nechci potkat hovězí vývar", ale jeden se nám vaří v kuchyni, tak nic :D

Když jsem se řádně upravila, odnudličkovala a uklidnila, vrátila jsem se ke stolu, kde na mě čekalo další jídlo. Muž už jedl, Mládě bylo pořád naštvaný a já jsem měla hroznej hlad! "Myslím, že se posral" řekl mi nenápadně muž a já jsem byla fakt už úplně hotová z toho:-))) Naštěstí mám hodného muže, protože se zeptal slečny servírky na přebalovací pultík a došel ho přebalit. Mohla jsem se tedy v klidu najíst. Můj bráška se stála ještě šťoural v polévce a mužovo dítko zase v kuskusu, ze kterýho lovil mátu a říkal "asi jsem si měl dát něco jinýho"..."koukejte jíst oba dva" houkla jsem na ně, protože jsem toho měla tak akorát a pustila jsem se do vlastního jídla. Bratr dojedl vývar(zbylo maso, zelenina i nudličky) a dostal dva houskový knedlíky alespoň, protože nic nejí a je fakt už vychrtlej jak nějaká anorektička...

Kuskus byl nakonec také zdárně zdolán a bylo třeba Mláděti dát svačinu-přesnídávku. Koukám do tašky, přesnídávku máme, to odpovídá, ale...kde je sakra ta lžička?! Vždycky tu lžičku máme, nikdy se nevyndavá a najednou prostě nebyla. Mládě se vztekalo a obsah tašky se z poloviny vysypal....vypadla ta moje červená taška se šminkama!!! ale lžička nic. Ale víte co? Slečna servírka nám donesla jejich čajovou lžičku s úsměvem:D:D

Mládě se najedlo, uklidnilo, smálo se a vůbec...a já jsem si objednala cappuccino...a dostala jsem ho se skořicí!!!Taková nespravedlnost:D A to nemluvím o tom, že se uprostřed našeho stolu nakupilo tím kolapsem s polévkou strašný množství ubrousku nacucaných...

No zaplatili jsme a vypadli...a já jsem byla šťastná že jdeme pryč!!!

Naštěstí výlet do Liberecké zoo už byl v pořádku a hezkej a bez pohrom:-)

Viděli jsme krmení lachtanů(bralo mě to víc než děti), varany(bráška se mohl zbláznit radostí, běhal od jednoho k druhýma a tak) a samozřejmě bílý tygry-Mládě mělo pocit, že za sklem je velkej plyšák:-))

Domů jsme přijeli o půl osmé a já začínám mít fakt dost...tak ještě pár fotek!

jo a ...zítra máme jet taky ještě na výlet, ale teda..mám strach skoro úplně:-)))

To jsem ještě nic netušila:-))

Náš ANDÍLEK:-D

Bráška:-)))

Plaváček

2011-07-14T11:57:00.001+02:00

V horkých letních dnech, trénujeme plavání :)